Slavíme narozeniny Ježíše Krista a zapomínáme na ženu. Na mladou ženu, která se provdala za rybáře Josefa. Která musela obhájit své nečekané těhotenství, která se vydala těsně před porodem na pouť do Betléma, porodila ve stáji. Prchala před zvůlí mocných usilujících o smrt jejího syna. Na ženu, která dala božímu synovi všechnu svou lásku, péči a sílu. Na ženu, která držela ve svých rukou svého umučeného syna.
Obdivuji statečnost žen v Sýrii, Iráku, Etiopii a dalších zemích. Kolik žen raději obětovalo svůj život a životy svých dětí, než aby obětovali svou svobodu a svou duši fanatickému běsnění.
Měl bych se zeptat, zda má ještě i naše civilizace takové ženy a zda jsou u nás potřeba. Neptám se, protože jsem potkal ženy, kterých si hluboce vážím, které jsou opravdovými ženami a za které bych dokázal bez rozmýšlení zemřít.
A naše společnost je potřebuje protože je nemocná. Dopustila urážku a diskriminaci ženy. Dovolila zašlapat ženství do země. Ničí si své základy a páchá dobrovolnou sebevraždu.
Jak mám chápat snahu bezpohlavních zbabělých byrokratů o rovnost pohlaví. Rovnosti nelze dosáhnout. Žena má pro přežití lidského druhu, státu, společenství, rodu, rodiny vždy mimořádný význam a muž se jí nemůže nikdy rovnat. Nemůže, protože jeho úkol je jiný.
Snaha o rovnost je degradace úlohy ženy. Kvóty a zvýhodňování ji urážejí a ponižují. Snaha o rovnost zabíjí i muže. Je bezradný, nejistý a neví si rady. Přichází stejně jako žena o svoje poslání, o svoji úlohu ve společnosti.
Muži a ženy mají mít stejná práva, ale nikdy nesmí být nuceni k rovnosti a bezpohlavnosti. Je to zlé a nebezpečné. Zabíjí nás to všechny. Ztrácíme víru a lásku a tím i právo na existenci.
Jsem šťastný, že jsem za poslední rok potkal tolik úžasných žen i mužů, kteří si to uvědomují. Je třeba se zvednout, nebát se, bojovat. Snahy politiků a byrokratů v Evropě jsou stejně zločinné a nebezpečné, jako fanatiků z Islámského státu. Není v tom rozdílu, jen metody jsou jiné.